Podzim na Ebru 2007

 V letošním roce jsem Španělskou meku Ebro a její soustavu přehrad navštívil již po páté a musím říci, že podzimní výprava byla jednoznačně nejúspěšnější. Naše základna se nacházela, jak je to již pravidlem, ve vile pana Zdenka Káry, který nám byl se svým personálem schopen opět poskytnout ten nejlepší servis.

Na poslední chytačku letošního roku jsme se vypravil se svými přáteli v šestičlenné skupině. Záměrem výpravy bylo, aby si každý zdolal sumce přes 2 metry.
Po příjezdu a poradě s Lukášem, který zde pracuje jako průvodce, jsme  se rozhodli zkusit jako první alternativu- lovit sumce na halibutí perly. Po zakoupení pelet. Jsme se vydali k vodě a zvolili jednoduchou strategii – označili jsme si krmní msto bójkou a k té jsme vyvezli osm prutů s nastraženými peletkami. Určili jsme si pořadí, kdo bude zdolávat jako první a už stačilo jen čekat.
Ti z nás, kteří nebyli zrovna na řadě u sumčkáku, se bavili lovem kaprů, kteří byli opravdu při chuti. Největšího kapříka 17 kg se podařilo ulovit Tomovi, který šupináče lovil za pomocí feederu. Druhým nejúspěšnějším kaprařem byl Marcel, který zdolal 15-to kilového krasavce.

Sumce přes vysněné 2 metry si během tří dnů zdolal každý z nás, jen záleželo na štěstí, kdo je právě na řadě.Míry ulovených ryb – Zdenek Kouřil – 222cm, Pavel Straka 215- cm Tomáš Nejedlí - 214cm, Marcel Smrčka -208cm, Petr Švidrnoch- 204cm. Jediný z týmu, kdo měl smůlu, byl Martin Nečekal, který se nedostal přes 198cm, ale za to vytáhl sumců jednoznačně nejvíc a všechno to byly ryby od 165 cm do zmíněných 198 cm.

Ale jak sám přiznal, jeho největší útěchou bylo, že si sám vyvábil a zdolal sumce, který měřil 191cm.Ovšem to bych nebyl já, abych se nechal od Martina, co se týče vábničky, porazit. Následujícího rána jsme počkal na uklidnění větru a vyrazil. Po ulovení tří dorostenců kolem metru, jsme začal mít pochybnosti o své schopnosti lovu za pomocí vábničky. Vrátil jsem se tedy zpět ke klukům, napil se od nich bílého vínka, na uklidnění vykouřil 2 cigarety a opět jsem vyjel na vodu. Po asi půl hodině vábení se mi na echolotu objevila první velká ryba, její reakce nebyla sice nic moc,ale i přes to jsem k ní nástrahu pomalinku spustil a v tom následoval brutální záběr.

Při záseku se mi stalo to nejhorší co mě mohlo potkat, můj proutek na vábničku se mi zlomil a to na dvakrát. Nejprve jsme se snažil zdolat rybu za pomocí mulťáku, což nebylo dost dobře možné. Tak přišla na řadu zdolávačka za šňůru holýma rukama. Bolest to byla strašná, ale adrenalin hrnoucí se mi do hlavy mi nedovoloval ani pomyslet nato, že bych šňůru odříznul. Po pár minutách , jak dlouho to trvalo nevím, jsem přitáhl sumce k lodi . Na nějaké poplácání po hlavě jsme vůbec nemyslel, měl jsme totiž obrovskou kliku – asi 2 dny nazpět jsme zakoupil od pana Jardy Matouška jeho vylovovací kleště na sumce. Ještě teď slyším jeho slova .”Počkej až budeš mít jednou krizovou ,jak se ti budou hodit“ Takže jsem zmíněné kleště vsadil sumcovi do papule a bylo vyhráno! Při návratu  ke břehu jsme pískal a hulákal jako blázen, ale byl jsem v tu chvíli strašně šťastný. Na břehu proběhla gratulace od přátel,kteří mi po té oznámili, že jim bylo jasné, že se bez něj nevrátím, i kdybych tam měl trčet celý den. Můj sumík měřil 210 cm. Další metodou lovu byla podvodní montáž se živou rybou. v podstatě se dá říci, že když jsme takto ozbrojený prut  vyvezli , tak jsme měli pokaždé minimálně záběr.Avšak ani jedna z vytažených ryb neměla přes 2 metry.Jelikož jsme měli všichni splněno , proč jsme přijeli, dohodli jsme se že prozkoumáme něco málo z řek s místní oblasti. Ale o tom až příště.

V případě nějakého dotazu mě můžete kontaktovat na emailové adrese: rybolov@sumci.com