Sezona v kempu 2020

 

Je polovina října a na mé milované Jižní Moravě právě probíhá povodeň a zaplavuje mé nejmilejší místní revíry. Tak mám pár dní čas napsat několik řádků o tom, jak jsem strávil tři týdny ve Španělsku ne řece Ebro na přehradě Mequinenza. Jen pro upřesnění, píši tyto řádky pro kolegy rybáře, které zajímá jak v dnešní škaredé covidové době funguje provoz kempů na přehradě. Jaká jsou ve Španělsku proticovidová opatření. Jak se dá dopravit do Špáňa letecky nebo po vlastní ose autem. Popíši vám ve zkratce jak probíhala moje cesta na Ebro, jaká byla rybařina na přehradě a jak jsem se vrátil zpět do ČR. 

 

  

 

Začal bych tedy cestou na Ebro. V polovině září jsem měl již s kamarádem takový absťák po vláčce, že jsme na 17. 9. zakoupili jednosměrný let Praha - Barcelona. Letadlo letělo z Prahy kolem 14. hodiny a letěli jsme společností Ryanair. Cena za jednosměrnou letenku byla 900,- Kč včetně příručního zavazadla. Let netrval ani dvě hodiny. Někdo říká, že je to tím, že je volný vzdušný prostor. Já jen vím že běžně let trvával kolem dvě a půl hodiny. Na letišti v Barce nás vyzvedl Hrouzek, náš dlouholetý průvodce a správce kempu. Po příjezdu na kemp a po vydatné večeři proběhl, jak je to již pravidlem, řádný večírek. Nechci tímto nikoho nabádat k požívání alkoholických nápojů :-). Jen má vlastní zkušenost za ty roky na Ebru je taková, že nej cesta k rybářskému úspěchu je vypnout hlavu. Zásadně nedumat, nezatěžovat hlavičku nad tím jestli to bude brát, zda nachytám vysněné úlovky a podobně. Prostě je lepší se uvolnit. Každý má své uvolňovací metody. U mě Strakoša funguje Gin Tonic nebo Jack Daniels :-)))) Meditovat neumím a travička není šálek mé kávy. Nyní se už ale vrátím k tomu, jaká byla třítýdenní rybačka na Ebru. Cílové ryby na přehradě Meqinenza na řece Ebro jsou pro většinu rybářů sumci a candáti. Já  osobně za poslední roky preferuji nejvíce lov okounů.

 Nyní pár řádků k tomu jak brali sumci. Když nefoukalo, tak prioritní metodou lovu byla nejen v září, ale po celou dobu sezóny vábnička. Přehradu navštívilo díky různým covidovým opatřením zanendbatelné množství rybářů. Díky tomu byl lov pomocí vábničky neuvěřitelným zážitkem. Sumci reagovali přímo skvelě. V některých dnech se bežně na jednu loď ulovilo i 5-8 sumců nad 2 metry. Menším rybám na obrazovce echolotu každý uhýbal. Samo, že byly dny, kdy si člověk s vábkou pěkně zobl, ale bylo to spíše o hodinách nebo fázi měsíce. Průvodci, se kterými jsem mluvil co navštěvují Ebro více jak deset někteří i dvacet let, prohlásili, že takovou rybačku s vábkou ještě nezažili. Na pelety se u nás vůbec nelovilo, tak ohledně této metody nejsem schopen podat relevantní informace. Mé řádky, které zde zvěřejňuji jsem nabral na základě vlastních zkušeností, nebo na základě informací našich průvodců. Co se týče sumčí přívlacě, tak ta byla letos stejná jako v minulých letech. Když byl ideální průtok na splavech v Escatrónu a výše proti proudu řeky Ebro, pak sumčí vláčka ze břehu i z belliny fungovala parádně. 

Candáti ti jsou letos velký oříšek. Díky velkým jarním i letním srážkám nedošlo k poklesu hladiny na přehradě. Tím došlo k perfektnímu výtěru všech druhů ryb. Candáti mají tolik potravy, že gumy v podstatě neatakují. Je tady ale zásadní výjimka a to oblast přítoku, kde candáti, i přes velký počet ouklejí, plotiček a další drobotiny, atakují gumy spolehlivě. Zda je to tím, že nemá candát v silném proudu čas si nástrahu prohlédnout, nebo úplně něčím jiným, netuším. Důležité ale je, že i když candáti v běžných partiích přehrady v podstatě na gumy neberou, dají se stále  najít místa, kde si rybář spraví náladu. Neodjíždí pak ze Špáňa bez vysněných kopanců do prutu od agresivních candátů. 

Okouni, to je letos jiná písnička :-)). Ti brali na svých běžných ověřených místech na parádu. Jako již tradičně nej nástrahou na lov tohoto pruhovaného krasavce byl pilkřík v 15 gramech stříbrné barvy. Já osobně na těchto nástrahách často překovával háčky. Místo měkkého trojháčku jsem na pilkříka nasadil pevný větší jednoháček. Velcí okouni nad 40 cm mi tím méně padali a nemusel jsem přejíždět na nová místa. Vím, že je tady několik odpůrců mého názoru, že když trofejního okouna v místě lovu okamžitě pustím, nebo mi jich pár spadne při zdolávání dojde k tomu, že hejno velkých okounů z místa odjede. Je to věc názoru, každý kdo zažil okounovačku v podobném duchu, ať si to přebere podle sebe. Já na našich krásných vodách v ČR neznám lokalitu, kde bych byl schopen tento poznatek pořádně otestovat. A to z důvodu, že neznám místo, kde bych byl schopen lovit okouny přesahujících hranici 40 cm v takových počtech, abych byl z toho schopen dojít k nějakému adekvátnímu poznatku. Co se týče gum, tak na ty jsem i letos několik slušných okounů ulovil. Zábava je to podstatně větší než lov na pilkry, ale počet ulovených okounů je diametrálně menší. Hrouzek, náš průvodce, s jednou fajn partičkou klientů přišel na nástrahu, která se vodí stejně jako guma a okouni ji atakovali perfektně. Jen došlo ode mne k slibu vůči našim průvodcům, že veřejně tuto nástrahu nezveřejním. Víte všichni jak to je. Žádná nástraha snad mimo pilkra nefunguje na vláčce věčně. Čím více rybářů ji používá, tím méně pak časem funguje. 

Co se týče bassu, ti berou na hladinové nástrahy. Jen velikost je při lovu na popříky do cca 35 cm. Počet ulovených ryb je ale parádní. Jsou i nástrahy od firmy Illex, které fungují na trofejní kousky skvěle, jen opět tento fakt nemohu zveřejnit. Gumové nástrahy ve tvaru různých raků, žížal a podobně, nefungují letos skoro vůbec. K lovu bassů na přehradě je velmi důležité mít rychlou loď osazenou příďovým elektromotorem s GPS. Přehrada Mequinenza má na délku cca 110 km. Bassíci ve větších počtech se vyskytují zhruba v jedné třetině přehrady a největší množství se ukrývá v koncích i několik km dlouhých zátok. S lodí, která nemá výkon motoru aspoň 50 koní a bez příďáku, si nejste schopní na této vodě tyto extrémně bojovné okounovité ryby zachytat. 

Kapry u nás v letošní krátké sezóně lovila aktivně pouze jedna parta a počet lovených šupináčů se pohyboval od 3-8 kousků za den. Průměrná velikost se motala někde kolem 85 cm. Nástrahou byla, jako již po celé roky, ověřená halibut peleta. 

Ve zkratce jsem se vám pokusil shrnout jaká byla rybařina ve Špáňu. Doufám, že ti z vás, kteří Ebro navštěvují stejně rádi jako já, těchto pár řádků potěšilo. Naše malá firmička vkládá na webowé stránky i na Fejs sumci.com v podstatě každý týden aktuální fotky úlovků. Jak našich hostů tak i průvodců.  

Ještě abych neopomenul. Cestu domů jsem absolvoval s parťákem autem. Trasu jsme volili přes Španělsko, Francii, Itálii, Rakousko a šup do ČR. Během návratu jsme potkali jednoho celníka na hranicích Francie - Itálie, který měl zapálenou cigaretku, byl bez roušky a chtěl vidět kufr vozu jestli nevezeme migranta. A můj kolega, který se mnou přileletěl 17. 9., se vracel s naším společným kamarádem do ČR obytňákem. Cestu volili Španělsko, Francie, Německo a ČR. Světe div se, během cesty je nezastavil ani jeden celník a ani jeden policista. Média přitom uvádí úplně jiné informace, co se týče průjezdu třeba právě Německem. Od mého odjezdu ze Špáňa navštívilo náš kemp již několik part a mají stejnou zkušenost jako já. 

Co napsat závěrem. Věřme, že se časem vše v dobré obrátí. Zavládne v naší malé zemičce zase pohoda. Okolní i daleké země najdou cestu v boji proti coviďáku a my rybářští blázni zase budeme moc cestovat bez stresu za svými vysněnými rybářskými zážitky a trofejními úlovky. 

Za sumci.com Strakoš.