Září na Ebru - měsíc plný krásných úlovků

 

Je začátek října a tak jsem usedl po delší pauze ke klávesnici, abych trošku poinformoval čtenáře o tom, jaký byl měsíc září na přehradě Mequinenza na řece Ebro. Já osobně jsem strávil v září na Ebru prvních čtrnáct dní. Jak je to již pravidlem, proběhla i hlučná oslavička mých narozenin, ale naštěstí jsme tento veselý večírek  přežili ve zdraví :-) Kdysi jeden z průvodců na Ebru prohlásil: "Nezachlastáš, nezachytáš". Tak jsme toto pořekadlo spojili s narozeninovým večírkem a musím říci, že následující rybačka našeho pobytu neměla chybu. Co se týče aktivity sumců, ta byla v měsíci září parádní. Nejúspěšnější metodou lovu byla vábnička. Sumci reagovali skvěle na hloubkách od 8 do 14 metrů. Celkově celý měsíc málo foukalo a tak měli průvodci s hosty prostor se  této atraktivní metodě hodně pověnovat. I za mírného vánku se podařilo ulovit několik krásných sumců nad 220 cm. Loď průvodci udržovali na místě buď  kotvou vyvázanou za záď lodi nebo příďovým elektromotorem s funkcí GPS. Pomocí vábničky se během měsíce pochytalo určitě ke stovce trofejních sumců od 180 do 235 cm. Otatní rybolovné techniky jako bójky a podvoďáky fungovaly taky parádně. Nebylo potřeba jezdit od kempu nijak daleko. Díky poklesu vody se držela hejna sumců v oblasti zatopených stromů a na jamách. Tudíž nebylo nijak složité fousáče přelstít. Přívlači sumců se v září na rozdíl od prázdninových měsíců v podstatě nikdo nevěnoval. Průtok Ebra byl spíše nižší a do splavů nad přehradou sumci v potřebných počtech nenajížděli. 

 

  

 

Co se týče aktivity candátů, ta se od konce prázdnin hodně snížila. S poklesem vody v přehradě sjela obrovská hejna rybiček do oblasti našich oblíbených vláčecích lovných míst. Co se na přehradě poprvé objevilo v ohromných hejnech, byl cejnek malý neboli skalák. Předchozí dva roky se čas od času nějaký ten skaláček ukázal, ale teď jich je v přehradě neuvěřitelné množství. No aspoň mají dravci novou laskominu na svém jídelníčku. Candáti se dali vyvláčet pouze na mělčinách v koncích zátok s hloubkou do tří metrů. Na klasických místech v oblasti skal a prudkých hran záběry v podstatě nechodily. No jak jsem se již ve svých článcích několikrát zmínil. Každý rok na Ebru nás v něčem překvapí a nejde se spoléhat na to, že co fungovalo v loňské sezóně bude fungovat i letos. Já osobně navštěvuji náš kemp tak čtyřikrát do roka na cca 14 dní. Vždy si sednu s našimi průvodci a vyslechnu si jejich rady o tom, jakou rybolovnou techniku mám preferovat a také v jaké části přehrady. Kluci tráví na Ebru převážnou část sezóny a mají ty nejlepší momentální zkušenosti. Ego a chlapská ješitnost je jedna věc, ale tady v tomto případě musí jít stranou. Stane se čas od času, že jdu i já během krátkého pobytu něco nového otestovat a když to náhodou funguje, obratem tuto informaci předám našim průvodcům. Musím ale přiznat, že většinou se snažím držet rad našich šikulů. 

Okouni brali v záři sporadicky a dá se říci, že na jiných místech než obvykle. Co mě záráželo nejvíc, že tito pruhovaní hltači brali pěkně na oblíbené pilkříky pouze na odhoz a pod lodí je v podstatě neatakovali. Nic méně rybačka to byla fajn a chytlo se mnoho ogošů přesahujících hranici 40 cm. Gumy v tento měsíc nechtěli pruhovaní krasavci v podstatě vůbec, ale vytrolovat okouny nebyl žádný problém. Při projíždění skalnatých úseků přehrady skákali okouni na woblírky spolehlivě. 

Kaprům se u nás v měsíci záři nikdo moc nevěnoval. Ale když už někdo, po tom co měl ulovenou svou vysněnou dvojku, na kapříka nahodil, byl v podstatě vždy odměněn šupináčem přesahujícím hranici 90 cm. Stačilo jen prokrmit místo troškou halibutích pelet a záběr na sebe nenechal dlouho čekat. 

Hodně zdaru nejen na rybách vám přeje za sumci.com Strakoš.