Zimanovi rodinka vášnivých rybářů ( zaří Ebro 2009 )

Vážení čtenáři, těmito řádky bych se s Vámi chtěl podělit o zážitky, které jsem prožil s rodinou Zimanovou na horní přehradě na řece Ebro, kde pracuji jako rybářský průvodce.

Začátkem tohoto článku bych rád vzpomenul na to, jak jsem vlastně přišel s rodinou Zimanovou do kontaktu.

Někdy z počátku měsíce května mě moje drahá polovička (manželka) upozornila na to, že mám v oblasti spánku znaménko a že by bylo dobré, poněvadž jsem velkou část roku ve Španělsku vystaven přímému slunci, ať jdu na polikliniku si nechat znaménko odstranit. Jako vzorný manžel, jsem asi po měsíci moji ženušku poslechl a k lékaři jsem se vydal. V ordinaci polikliniky mě přijali hned na sál s tím, že mi mohou zákrok provést okamžitě, tak jsem souhlasil. Při samotném zákroku lékaře mě zdravotní sestra položila otázku jak je možné, že jsem tak opálený v těchto jarních měsících. Tak jsem odpověděl, že od jara pracuji ve Španělsku na řece Ebro jako rybářský průvodce. A do té chvíle zamlklí pan doktor pronesl nezapomenutelnou větu. Kedy iděme? Tak spontánní rozhodnutí jsem do té chvíle u žádného ze svých rybářských klientů nezažil. Slovo dalo slovo a koncem měsíce září mi pan doktor Petr Ziman včetně svých tří synů Patrika, Petra, Luboše a vnuka Marka dorazili na horní přehradu Meqinenza na řece Ebro. Ubytováni jsme s klukama byli na vile pana Zdenka Káry.

Jak jsem podotkl již z názvu tohoto článečku, rodina Zimanových byli zapálení rybáři od A do Z. Jejich výdrž při rybařině jsem ještě nezažil. V minulosti mi prošlo rukama dost rybářských bláznů, ale každý z nich se alespoň rád vyspal. Ovšem této partičce stačilo po celodenní rybařině se jen dobře navečeřet a už jsme třeba i kolem 23. hodiny sedali do lodi a valili na vábničku. S chlapama ovšem byla tak nevýslovná radost trávit chvíle na vodě, že jsem si až po týdnu pořádně uvědomil, že jsem průměrně naspal 3 hodiny denně.

Pánové měli radost ze sebemenšího úlovku, jeden z druhého si neustále dělali legraci a tuplovali to neuvěřitelnou zásobou vtipů, kterých jsem za ten týden slyšel snad stovky.

A nyní se mrkněme alespoň částečně na to, jak pánové zachytali. Co se týče metod lovu sumce , chtěli vyzkoušet absolutně vše. Během týdenního pobytu jsme vyzkoušeli bójkovat, vábit, trolovat, i chytat na pelety. Juniora Marka ze všeho nejvíce bavila vláčka candátů, kteří brali jako blázniví. Nebyli sice trofejních velikostí, ale nachytat každý den několik kusů, i přes 60 cm, nebyl žádný problém. A Marko nám to dokazoval pokaždé, když jsme někde u skály zakotvili. Na jednom místě nás s jeho otcem Patrikem porazil co do počtu ulovených candátů 11 ku 1 ku 0. Kaprům se chlapi věnovali jen okrajově a největšího chytil šéf výpravy Peter, vážil 10,5 kg. Sumců pánové za týdenní pobyt ulovily 27 kusů. Z čehož ti největší měřili 160, 162, 200, 207, 207 a 212 cm. Sumci nám brali na všechny zmiňované metody relativně stejně. Nejvíc jsme jich však pochytali na vábničku, což chlapy bavilo ze všeho nejvíce. Týden strávený u vody s touto rodinkou vášnivých rybářských nadšenců, byl pro mne sice fyzicky velmi náročný, ale i přesto se na příští rybářskou výpravu moc těším. Není nad příjemně strávený týden na Ebru se skvělou partičkou.

Za www.sumci.comPavel Straka

Další informace o tom jak jsme na Ebru pochytali i v jiných měsících, se dočtete na internetových stránkách  www.sumci.com